ZABIJÁK ZVANÝ DOMNĚNKA!


Všimli jste si, jakou paseku dokáže udělat taková domněnka? Pokud jste se nad tím doposud nezamysleli, pojďme to zkusit spolu.

V situaci, kdy nemáme dostatek informací, máme dvě možnosti jak zareagovat:

  1. informace si zjistit, nebo
  2. za chybějící fakta doplnit domněnky.

První reakcí většiny lidí je, že si pomyslí: „To přece běžně dělám! Je úplně normální si informace zjistit. Proč bych to měl řešit jinak?“. Ve reálném životě je však často opak pravdou! A to ne pouze v soukromí, ale i v pracovních vztazích uvnitř firem a institucí a dokonce i vůči zákazníkům. Podívejme se na dvě malé ukázky.

Příklad ze soukromí

Doma může manželka po svém příchodu z práce v pátek odpoledne slyšet například následující větu: „... pozval jsem k nám na víkend mé rodiče. Napadlo mně, že bychom si mohli tentokrát udělat rodinný víkend.“ Co se může po takovém oznámení odehrávat v hlavě ženě, která je unavená po náročném týdnu, má pocit, že je v bytě neskutečný nepořádek, není nakoupeno, potřebuje prát a hlavně – chtěla si udělat i chvíli pro sebe
a trochu si odpočinout?!? Zkuste si tentokrát vědomě vytvořit DOMNĚNKU o tom, jak bude takováto diskuse pokračovat. A výsledek? Muž se cítí dotčen, že po čase vymyslel program na víkend, díky kterému se navíc posílí rodinné vztahy a namísto ocenění tady na něj teď „ta hysterka pokřikuje“ a on nechápe proč. A co manželka? Ta se cítí jaksi vynechána z rozhodování o tom, co se bude o víkendu podnikat. Zato byla nedobrovolně zvolena kuchařkou, hospodyní, vzornou pečovatelkou, snachou
a manželkou. Takže je po právu také naštvaná. Kdo bude v takovéto situaci ochoten konstruktivně řešit situaci, kdy muž měl dobrou vůli a se zlou se potázal a žena byla postavena před hotovou věc, a tak se zlobí a je uražená? Vzpomínáte na podobnou situaci z vlastího soukromí?

Důsledkem je často tichá domácnost a další „hřebík do rakve“ vztahu obou zúčastněných. To pak bude asi o víkendu příjemná „domácí pohoda“!

Domněnky v pracovní komunikaci

A co v práci? Často je slyšet na poradách nebo vidět v emailové komunikaci třeba takovéto sdělení: „Vážený kolego, marketingová kampaň, za kterou jste utratili jistě nemalé peníze, nás všechny stála příliš mnoho peněz a času. Díky tomu, že jste se neobtěžoval ověřit si, co potřebujeme, jste zrealizoval něco, co jsme nepotřebovali, zaměstnal jste tím své lidi i můj tým a výsledek je jedna velká NULA! Navíc jsme ztratili mnoho času, který jsme mohli věnovat něčemu smysluplnému, co by nám pomohlo plnit naše cíle.“

Výsledkem je uražený marketingový specialista, který přece chtěl pro prodejní tým udělat jen to nejlepší a na druhé straně naštvaný šéf prodejního týmu, protože nejen, že mu kampaň nepomohla, ale navíc ztratil drahocený čas. Narušená je důvěra i vztahy těchto dvou lidí a ztráta reputace marketingového oddělení. Ve svém důsledku pak mohou být domněnky vzhledem k finančním ztrátám navíc pěkně drahý luxus!

Když bychom pátrali po příčinách takovýchto situací, najčastěji zjistíme, že příčinou byla opět DOMNĚNKA. V tomto případě byl člověk z marketingu přesvědčen o tom, že ví, co je potřeba a neověřil si to se svým interním zákazníkem a kolegou – šéfem prodejního týmu.

Co je na tom se prostě zeptat?

Když už víme, jakou paseku mohou domněnky natropit, pojďme se podívat na to, proč vlastně vznikají. Budete se divit, ale nejčastější příčinou je arogance, lenost a strach. 

Arogance ve smyslu: „Já přece vím, co si myslíš nebo co potřebuješ. Znám tě nebo tvou práci natolik dobře, že se nemusím na takové blbosti ptát. To přece musí být každému jasné! Tedy minimálně mně samotnému to jasné je!“ To, že si myslíme, že jedině náš pohled na svět je ten jediný správný a úplný, je formou arogance.

Co se lenosti týče, známe to všichni - prostě je jednodušší, když budu pracovat s domněnkou, než abych zvedl telefon, případně sedací část svého těla a informaci si ověřil.

Svoji roli hraje také strach – „Co když tím že se zeptám, dám najevo svoji nekompetenci? Někdo by si mohl myslet, že neznám něco, co bych znát měl!“ Máme vlastně strach ukázat, že nejsme dokonalí. Ale proboha kdo je?!? Není naopak známkou síly a zralosti nebát se ukázat, že nejsem dokonalý nebo dokonalá?

Jak na DOMNĚNKY?

Tento odstavec by mohl být nejkratší. Stačilo by vlastně napsat: Pokud něco nevíte, nebo si prostě nejste jisti, ZEPTEJTE SE! Než přijmete jakékoliv rozhodnutí, OVĚŘTE SI VSTUPNÍ INFORMACE. Zní to jednoduše, ale jako každá změna stylu, přístupu nebo postoje to ze začátku tak jednoduché není. Přesto věřím, že se vám vaše úsilí vyplatí.

Pokud chcete odstranit zabijáka vztahů a důvěry DOMNĚNKU, oveřování informací pomocí otázek je jedinou cestou.

Přeji vám hodně odvahy a pokory.

Vít Šrámek